Pobíhání

Už od listopadu nám v diskuzi visí příspěvek pana Jardy, který se týká pobíhání. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli ho nechat bez povšimnutí nebo se k němu vyjádřit a dnes jsem se rozhodl, že k tomu přeci jenom něco napíši. Není to nezajímavé téma a určitě nebude od věci jej trochu rozvést.Je fakt, že možná nebudu docela objektivní, protože patřím do odsuzované skupiny.

Pan Jarda nám napsal do diskuze: "Hřiště Grabštejn je parádní,ale co nám se synem vadí,častá návštěva lidí se psem a jejich pobíhání po hřišti." Souhlasím naprosto s tím, že lidé by na hřišti pobíhat neměli. To je nešvar, který sice golfová pravidla nezmiňují, ale vypadá to určitě komicky, když lidé s vozíky nebo bagy na zádech po hřišti pobíhají. Golf je všeobecně považován za důstojný sport vážených hráčů a podle toho by se tito hráči měli také chovat. Měli by se po hřišti pohybovat důstojně a rozvážně. Na druhou stranu ale zase myslím, že není nutné pobíhání tak rezolutně odsuzovat. Sami víte, že občas není času nazbyt a že sami někdy spěcháte. Věřím, že i pan Jarda někdy spěchá a na spěch je jedním z nejlepších léků pravě ono odsuzované pobíhání. Dalším faktem je i to, že pobíhání může někdy napomoci i plynulosti hry.

Já už to mám. Pan Jarda myslel pobíhání psů. Ne lidí. Tak tím se to vysvětluje. To abych tedy začal od začátku. Ano, pobíhání psů na hřišti je daleko závažnějším problémem než pobíhání lidí, které jsme probrali v minulém odstavci. Souhlasím s tím, že pobíhající psi na hřiště nepatří. Otázkou ovšem je, co budeme považovat za pobíhání psů. Já osobně si myslím, že pes, který se pohybuje na stejné jamce jako jeho majitel určitě nikomu nemůže vadit, nikoho neohrožuje a ani neomezuje.

Na Grabštejně trávíme s rodinou většinu víkendů od března do prosince, takže si troufám tvrdit, že mám poměrně slušný přehled o dění na hřišti. Vím kdo tu pracuje, kdo má jaké auto, vím kdo sem chodí pravidelně, poznám kdo je cizí a dokonce bych řekl, že znám téměř všechny psy, kteří se tu objevují. A proto mě opět zaráží Jardova stížnost na pobíhání. Moc psů na hřiště nedochází a ti, kteří docházejí bych rozdělil do dvou skupin. Jsou psi, kteří se zdržují výhradně v dolní části hřiště, kde určitě nikomu nevadí - to je Hlavatý, kterého rajón se rozkládá mezi stodolou a bunkrem u klubovny. Je to domorodec a neumí číst. Toho se asi nezbavíme. Potom je tu Lucky od Luďka Vele a tu jsem už několik let pobíhat neviděl, protože je ráda, když dojde alespoň k té klubovně. Pokud vím, do žádných rozsáhlejších akcí se již dávno nepouští. Druhou skupinou jsou psi hřišťoví, tedy takoví, kteří se svými pánečky obcházejí hřiště. Většina z nich chodí na vodítku (Asta Cejnarová například během devíti jamek Standovi nesčetněkrát převrátí vozík, protože je k němu přivázaná), které pobíhání dost významně omezuje, takže je můžeme také ze seznamu vyškrtnout. Dále tu máme podskupinu psů hřišťových, kteří sice nechodí na vodítku, ale jsou již tak staří nebo tak zkušení, že se drží neustále v blízkosti pánečkova vozíku, protože ze zkušenosti již vědí, že na osmnáctijamkové tůře nikdy není sil nazbyt. Poslední skupinou jsou hřišťoví psi temperamentní, kteří sice odbíhají dál od vozíků, ale nikdy neopouštějí trasu a drží se vždy na své fairwayi (do této skupiny patří například naše Marty). Nikdy jsem si nevšiml, že by někoho obtěžovala, ale pokud k tomu snad někdy došlo, omlouvám se a pana Jardu bych požádal, aby mi to příště řekl. Uznejte, že je těžké kárat psa za obtěžování v případě, že nevíte, že obtěžuje. Pokud tedy budu vědět, komu vadí, samozřejmě si na to dám pozor. Určitě si ale troufám tvrdit, že všichni psi, které na hřišti potkávám se chovají velice slušně (často slušněji než někteří hráči), neštěkají a nikdy jsem si nevšiml, že by obtěžovali.

Pan Jarda ve svém příspěvku zmínil také to, že jsme bohužel národ, který je po čase schopen rozbourat veškerá dlouho zaběhlá pravidla. Ano s tím souhlasím, ale i toto je mince, která má dvě strany. O povaze českého národa se zde asi rozepisovat nebudu a pokud ano, tak určitě ne dnes a ne ve článku o pobíhání. Druhou stranou zmíněné mince je to, že golf opravdu má svá stará a zaběhlá pravidla. Pokud vím, jedním z nejstarších pravidel, které se ovšem již udržuje jen na některých, většinou těch nejstarších, nejtradičnějších a nejkonzervativnějších hřištích, je pravidlo o zákazu vstupu psů a žen. Toto pravidlo určitě nerozboural český národ a jeho nedodržování v případě žen nepochybně panu Jardovi nevadí. Dále tu máme možnost volby. Není to žádné české specifikum, je to tak po celém světě. Jsou hřiště, která psy zakazují, jsou hřiště která psy tolerují a dokonce jsou i hřiště, která psy vítají (například Malevil). Třeba v nedalekém Západním Německu když si někde v cestovce nebo na městských informacích pořídíte nějakého golfového průvodce, najdete tam vyznačená hřiště, kam se může se psy.

Nepřipomíná Vám to tak trochu kouření na zastávkách MHD? Já bych řekl, že je to prakticky identická problematika a naši zákonodárci si s ní již dlouhá léta nevědí rady. A teď si představte, že nejste moudrý zákonodárný sbor, ale obyčejný majitel golfového hřiště. Máte tu dvě skupiny hráčů. Jedna z nich by si ráda přivedla na hřiště svého psa a druhou obtěžuje pobíhání. Jak se správně rozhodnout??? Pokud bychom si vzali příklad z parlamentu, mohli bychom kouření na zastávkách zakázat a za rok ho zase povolit. Náš problém je ale daleko složitější. My se tady bavíme o psech a dovedete si představit, co by si o Vás ti psi mysleli? V loňském roce jsme na hřiště směli, letos nesmíme a za rok nás sem zase pustí. Zkuste se pane Jardo doma toho svého psa zeptat, jak se mu to líbí, že vy si se synem spokojeně pobíháte a on musí sedět zavřený doma. A přitom je na hřišti tak hezky. I Vám se tady líbí.

Tomáš Burda